Datovkofobie aneb proč se lidi bojí datové schránky?

Nedávno se pod dojmem povinného zavedení datových schránek (datovek) pro OSVČ a další subjekty vyrojilo několik blogů, které lze nazvat jako datovkofobní. Myslím, že důvodem je neznalost.

O svém názoru na povinnost používat datovky jsem psal nedávno (zde), můj názor se nezměnil. Rozumím lidem, pro které je počítač nepřítelem. Předpokládám však, že člověk, který je schopen psát zde blogy a který jistě používá i internetové bankovnictví, nemá počítač za nepřítele. Tedy očekávám, že zde budu oslovovat lidi, kteří by neměli mít zásadní problém zvládnout i používání datovek.

Zaznamenal jsem i názor přibližně ve smyslu, že datovky jsou dalším nástrojem úředníků k buzeraci občanů. A ó ta hrůza, že nestačí jedna datovka, ale občan jich dostane víc. Například jednu jako OSVČ, další jako (například) člen představenstva SVJ a další může mít jako občan.

Nejprve k počtu datovek drobné povídání o bezpečnosti. Z pohledu státu jste občan, dále jste OSVČ a k tomu ještě člen představenstva SVJ. Vůči státu tak vystupujete ve třech rolích. Jako občan jste v podstatě doživotně, jako OSVČ do času, ale jako člen představenstva SVJ můžete kdykoliv skončit a může se tedy stát, že bude zapotřebí předat vaši korespondenci někomu jinému. Jak to chcete řešit s jednou datovkou? Že budete vždy důsledně odlišovat, v jaké roli si píšete s úřady? Nebudete, věřte mi. A na úřadu pak budou dumat, zda jim píšete jako občan, nebo jako představitel SVJ. Reálně to dopadne tak, že vaše role se rozpozná až z textu podání. Takto nelze automaticky oddělit od vaší osoby korespondenci související s vaší rolí v SVJ. Jakožto ajťák, který bezpečnost přístupu lidí k datům pravidelně řeší, prohlašuji, že oddělení datovek podle rolí je správné řešení. Přitom jsem si plně vědom toho, že pro uživatele se jedná o jisté nepohodlí, zejména pokud uživatel nerozumí ochraně dat před zneužitím.

A nejlepší nakonec, tedy k buzeraci občanů úřady. Někdo si možná libuje ve frontách na úřadě. Po příchodu na příslušný odbor si vyzvedne pořadové číslo a pak trpělivě čeká, až se úředníku bude chtít úřadovat nebo až na něj přijde řada. Já toto dost nesnáším. Zejména pak v situacích, kdy se úřední hodiny kryjí s mou pracovní dobou. Datovou zprávu mohu poslat kdykoliv se mi to hodí a úřad ji obdrží v okamžiku, kdy ji odešlu. Tedy úřadu začíná tímto okamžikem běžet lhůta k vyřízení. Nemusím se koukat na otrávený ksicht úředníka, že ho obtěžuji svými požadavky. Toto je k nezaplacení, o zážitky tohoto druhu jsem velmi rád připraven.

Zkuste si například představit, že vyřizujete stavební povolení. Jdete na stavební úřad, tam vám úředník řekne, že ještě od vás potřebuje to a to a to potvrzení. Možná řekne všechno hned napoprvé, možná také ne. Pokud si to nenahrajete nebo nezapíšete, nevíte a snadno na něco řečeného zapomenete. Ale i když si zapíšete a úředník vám neřekl vše hned napoprvé, nemáte v ruce důkaz proti úředníkovi. Takže později na vás může vybafnout s tím, že vám ještě chybí ono potvrzení. Lítáte jako hadr na holi a stavební řízení se prodlužuje. S datovkou je tomu jinak. Podáte na úřad projekt (solidní projektant vám ho dá kromě papíru i v elektronické podobě) s příslušnou žádostí a úředník vám napíše, co vše dalšího od vás potřebuje. Pokud nenapíše všechno, je to jeho problém a váš důvod ke stížnosti. To opět vyřídíte datovkou v jednom dni. Reálně se tak může celý proces stavebního řízení velmi zefektivnit, pokud neděláte zbytečné chyby.

Je datovka z pohledu státu další evidencí, kterou vede o vaší osobně? No, jak se to vezme. Pořízením datovky naopak zjistíte, co všechno o vás stát eviduje a co ho o vaší osobě zajímá. Vlastník datovky dostává automaticky každoročně výpis o tom, jaký úřad chtěl o vás cosi vědět. Budete kulit oči, kolik toho je. Ukázka ze záznamu o využívání údajů z registru obyvatel, která mi každoročně chodí:

Pokud chcete znát seznam všech úřadů, které o vás vedou nějaké údaje, zaregistrujte se na portálu občana (https://obcan.portal.gov.cz/). Tam uvidíte něco takového:

Bez elektronizace státní správy můžete žít v blahé nevědomosti, že vás stát ničím neotravuje a že se o vás vlastně v podstatě nezajímá. Většího omylu se už dopustíte jen stěží.

Pokud se naučíte datovku správně používat, zjistíte, že to není pouze nástroj pro usnadnění práce úředníků, ale především je to pomoc pro vás, která vám může ušetřit hromadu nervů a času, tedy v důsledku i peněz.