Totalita mezi námi – aneb mám právo odmítnout upéct dort na homosexuální svatbu?

Má právo na ochranu před diskriminací navrch před právem na jednání v souladu se svým přesvědčením? Je charakteristické pro totalitní režimy, že nutí lidi k jednání, které je v rozporu s jejich přesvědčením.

Podle tohoto článku Američani opět řeší, zda má pekař povinnost vyhovět homosexuálnímu páru v jejich požadavcích. Není to první případ, prakticky totéž řešili už dříve (například zde). Výživná je pak diskuze pod prvním článkem. Dovolím si tedy nějak shrnout důsledky nápadů z té diskuze a podat k tomu svůj výklad.

Jde o to, že dvě lesby přišly do pekařství, které vlastní křesťanka a chtěly objednat dort pro homosexuální svatbu. Majitelka tento požadavek odmítla s tím, že taková zakázka je proti jejímu náboženskému přesvědčení. Případ šel k soudu jako diskriminace a soud uznal právo pekařky na svobodné vyjádření jejího náboženského přesvědčení – tedy na odmítnutí zakázky.

V článku sice chybí řada detailů, ale z kontextu je patrné, že nešlo o odmítnutí obsloužení těch dvou leseb, pouze o odmítnutí konkrétní zakázky, která se přímo týkala homosexuální svatby. Někteří diskutéři pod článkem pustili naplno uzdu své fantazii a rozčilovali se nad tím, že pekařka odmítla prodat dort těm dvěma proto, že jsou lesby. Takový výklad je nemyslitelný, protože v takovém případě by pekařka u soudu nutně prohrála na plné čáře. Jde tedy zjevně o individuální zakázku, u které muselo být dopředu jasné, že je určená pro homosexuální svatbu.

V křesťanství je praktikovaná homosexualita považována za těžký hřích. Křesťané jsou také vyzýváni, aby neměli účast na cizích hříších (1 Timoteovi 5:22). Vyhovění takové zakázce pak znamená, že pekařka by měla účast na cizím hříchu. Fakticky je to srovnatelné se situací, že po vás někdo bude chtít, abyste kradl, a pokud odmítnete, honil by vás po soudech. Někdo může namítnout, že tento příměr je nesmyslný, protože žalobce by takový soud nemohl vyhrát, naopak by se sám dostal do problémů. Protože zákony zapovídají krádeže. Kdežto zákony (zjevně v Kalifornii) umožňují homosexuální sňatky. No jo, jenže kanonické křesťanské knihy jsou v jistém smyslu také zákonem – pro křesťana. Křesťan svým křtem vstupuje do Ježíšovy smlouvy (katolíci si to zkomplikovali, když začali křtít malé děti, správně by se měl nechat pokřtít člověk až ve věku, kdy plně chápe dopady takového činu a rozumí důsledkům). Vstup do této smlouvy je spojen s jistými závazky, které jsou srovnatelné s povinnostmi či zákazy plynoucími ze světských zákonů.

Zákonem pro křesťana je vyhýbat se hříšnému jednání, jak jen je to v jeho silách a možnostech. Zároveň se uznává, že není v lidských silách vyhnout se hříchu zcela. Z toho však neplyne, že křesťan může rezignovat a dělat si cokoliv se mu zlíbí. Pokud se pokusíme co nejvíce zobecnit přístup křesťana k hříchu, pak jakéhokoliv jeho snažení by mělo vést k tomu, aby pokud možno nijak neškodil dalším lidem. Protože takové škodění je hříchem. Pro jasnější představu jsou některé takové hříchy přímo vyjmenované, jako je vraždění, lhaní, krádeže, cizoložství a podobně. Tedy je myslím zřejmé, že křesťan by měl odmítnout jakoukoliv účast na krádeži, kam patří například i nákup zjevně kradeného zboží. Samozřejmě že lze vymyslet zvláštní situace, ve kterých může být nákup kradeného zboží křesťansky v pořádku. Je však třeba držet se důsledně základního jádra – alespoň neškodit jiným lidem.

Mezi hříchy je specificky zařazená i praktikovaná homosexualita (např. 1 Korintským 6:9) s tím, že tito hříšníci nebudou dědici Božího království. Můžete dumat, proč tam je i homosexualita – prostě ve výčtu vážných hříchů je, tedy pro křesťana je to závazné. Křesťan, který nechce mít účast na takovém hříchu, tedy celkem logicky odmítne cokoliv, co je s tím hříchem nějak spojené. V tomto případě je to jakákoliv účast na právním posvěcení takového jednání, kterým je sňatek. Zhotovení svatebního dortu právě pro takovou příležitost je účastí na uvedeném hříchu. Křesťan má sice respektovat, že nekřesťané tímto způsobem jednají (hřeší), ale na druhé straně by měl takový nekřesťan (v tomto případě praktikující homosexuál) plně respektovat, že křesťan na jejich jednání nechce mít žádnou účast. Neúčast na takovém jednání je právo.

Lesby se však rozhodly, že právo pekařky odmítnout specifickou objednávku má menší hodnotu než jejich „právo“ vynutit si svatební dort v jednom konkrétním pekařství. Píšu úmyslně slovo vynutit, protože zde se o nic jiného nejedná – jelikož případ šel k soudu. Člověk, který má respekt k právům jiných, prostě odejde jinam, kde mu s jeho požadavkem vyhoví. Nikdo nemůže mít povinnost přijímat individuální specifické zakázky, které jsou v rozporu s jeho přesvědčením. Docela by mě zajímalo, jaká aféra by vznikla například ze situace, kdy by vám muslimský zedník v rámci oprav domu odmítl opravit prasečí chlívek. Leda by takovým odmítnutím vznikla větší škoda než splněním zakázky. Těm lesbám žádná škoda nevznikla – pokud nepočítáme jejich osobní zhrzenost nad tím, že si někdo dovolil poslušně neskákat tak, jak ony pískají. Dle mého názoru tím, že iniciovaly soudní projednání, se ty dvě lesby dopustily provokace a šikany a jdou proti principu svobodného trhu, na kterém obě smluvní strany uzavírají smlouvy dobrovolně. Na jedné straně se ty dvě domáhají jakéhosi respektu, na druhé straně odmítají respektovat práva jiných. Klasický totalitní přístup. Připomínám, že zde nešlo o prodej již hotového nebo katalogového zboží, ale o individuální specifický požadavek. Odvolací soud by měl dle mého názoru k této skutečnosti přihlédnout a učinit opatření, aby k podobné šikaně už pokud možno nedocházelo.