Pohádka o šípkové Růžence

Milé děti, vím, že jsem vám už dlouhou dobu nevyprávěl žádnou pohádku, tak jste poněkud zdivočely. Típněte tedy svá cigára, rozvažte své mladší sourozence, klidně se usaďte a vyslechněte si další z neuvěřitelných příběhů.

Bylo kdysi jedno krásné mladé děvče, které trávilo většinu času na modlitbách s růžencem v ruce, takže jí v jejím okolí začli přezdívat Růženka, až jí to zůstalo.

Mládencům z jejího okolí pochopitelně lezlo na nervy, že s holkou nic nebylo, nešla s nimi na tancovačku ani na žádné jiné mejdlo. Stále jen klečela před nějakým oltářem, který zrovna byl nablízku, až z toho měla mozolnatá kolena. A protože se mládenci už nemohli dívat na to, jak její krása přichází bez užitku vniveč, dohodli se, složili se, a objednali jednu šikovnou anestezioložku.

Studovaná anestezioložka namíchala lektvar na navození umělého spánku. Jenže problém byl v tom, že bylo nutno lektvar podat tak, aby si Růženka ničeho podezřelého nevšimla. Napustila tedy trny růže, a protože chtěla mít jistotu, poněkud to přepískla. Jeden mládenec Růžence kytku předal, ona se píchla o trn, uspávací prostředek se jí dostal do krevního oběhu a milá Růženka usnula. Jenže spala až příliš dlouho, celých sto let.

Mládenci na ní mezitím zapomněli, šťastně se oženili, pak se ještě šťastněji rozvedli, znovu se oženili, někteří i vícekrát, a časem pomřeli, vesměs hlady, protože po splacení všech alimentů jim už nezbylo na základní živobytí. Dům Růženky mezitím obrostl nějakým plevelným sajratem, snad šípkem nebo něčím takovým.

Dům později odkoupil jeden spekulant s nemovitostmi. No to víte, nejprve v něm nechal bydlet všelijakou sebranku, která celý dům dokonale vybydlela. Do jednoho pokoje - právě do toho, ve kterém spala Růženka - však nikdo nevkročil, protože k němu původně vedlo dřevěné schodiště, které však obyvatelé domu strhli, aby si s ním mohli zatopit. No a jakmile bylo schodiště stržené, už se nahoru nikdo nedostal. Když byl dům už natolik zdevastovaný, že hrozil zřícením, majitel domu násilně vystěhoval všechny nepřizpůsobivé obyvatele a najal si jednoho mládence s křovinořezem, aby připravil místo pro demolici baráku. Víte, ten spekulant chtěl potom velmi draze prodat uvolněný pozemek.

Mládenec se prořezal až ke strženému schodišti. Když viděl, že horní část je téměř nedotčená vandalismem předchozích obyvatel, přinesl si žebřík a vylezl nahoru. A zrovna se trefil do okamžiku, kdy anesteze přestávala fungovat a Růženka se začla budit.

Milé děti, pokud si snad myslíte, že člověk pod anestezí nestárne, pak se krutě mýlíte. Životní pochody se sice zpomalí, ale sto let je zkrátka sto let a z krásné Růženky se stala stará bába. Za tu dobu stačila vyčerpat veškeré tukové zásoby, takže po probuzení měla řádný hlad a tak se začla cpát a cpát, až se z ní stala nejen stará, ale ke všemu i tlustá ženská. A takové už nezbývalo nic jiného, než dokončit svůj života běh s růžencem v ruce, protože ji už zkrátka nikdo nechtěl, ani ten moula, co k ní vylezl po žebříku.

Tak, milé děti, pokud si chcete zase zapálit, běžte s tím aspoň ven na čerstvý vzduch.