Pravda o Věstonické venuši

V roce 1925 byla nalezena soška tlusté a prsaté ženy. Později se podobných sošek našla celá řada na různých místech. Odborníci si dlouho lámali hlavu úvahami, proč dávný člověk tuto sošku vyrobil. Nejprve jí byl přisouzen erotický symbol, později někoho i napadlo, že se jedná o rituální předmět k nějaké magii.

Nechápu, proč jsou dávné předměty tak často dávány do souvislosti s magií nebo náboženskými představami. Jedná se snad o ovlivnění středověkým myšlením, ze kterého přetrvala zejména díla inspirovaná vírou? Vždyť i z lépe známé historie máme mnoho uměleckých předmětů, jejichž inspiraci hledali tvůrci v běžném životě a sexu.

V poslední době se ukázalo, že spojitost sošky se sexem byla v principu správná. Ovšem jiným způsobem...

Dávní tvůrci sotva mohli považovat za ideál svých erotických představ tlustou matrónu. Už proto, že v té době neexistovaly hamburgery ani sladké limonády typu Coca-Cola. Jídla moc nebylo, lidé byli vcelku přirozeně štíhlí. Možná na pár výjimek dobře zaopatřených manželek vůdců vesnice. Jenže jak už to s manželkami bývá, kromě pár chvilek radosti způsobují svým mužům i hodně trablů. A tlusté ženy působí na velkou část mužů asexuálně, takže zbývají už jen ty trable.

Je tedy zřejmé, že muž, kterému zůstaly už jen problémy s hádavou asexuální a tlustou partnerkou, nemaje východisko moderní společnosti v možnosti utéci se s podobně postiženými kamarády k pivu či jinému alkoholu, musel svou frustraci ventilovat jinak. A to formou umění. Ztvárnil svou ženu do hlíny či jiného materiálu a pak všude vykládal - politujte mě, tohle mám doma. Už se tam nechci vrátit...

Podobný příklad máme dokonce i v moderním umění - Piccaso ztvárnil jednu svou bývalou manželku formou plastiky v podobě kosočtverce se svislým otvorem vprostřed.