Jak to bylo s Perníkovou chaloupkou

Jistě každý zná dojemný příběh o tom, jak zlá macecha nařídila svému ušlápnutému manželovi, aby zavedl své děti do hlubokého lesa, a tam je nechal napospas divé zvěři. Jak děti našly perníkovou chaloupku, a pak o vlásek unikly ze spárů zlé ježibaby. Tolik verze dětí, které se vrátily domů.

Jak už to však bývá, pozadí celého příběhu je zcela jiné. Pohádka vznikla v období honu na čarodějnice, podle našich výzkumů někdy kolem 16. až 17. století. Matka dětí byla upálena coby čarodějnice, ale možná také zemřela při porodu Marie díky nedostatečné hygieně té doby. Protože otec nechtěl nechat děti samotné, a také nebyl ještě zcela sexuálně vyčerpaný, pořídil dětem náhradní matku. Starší Jan však macechu nenáviděl a dělal jí všemožné naschvály a ústrky. To od něj okoukala jeho mladší sestra Marie a radostně se k jeho trápení nebohé macechy přidávala. Ne že by macecha byla nějaký andílek, byla to obyčejná žena své doby, jejímž zájmem byla údržba a řádný chod domácnosti. Otec dětí pracoval v lese, a tak se domů dostával zřídka, celá tíha starostí o zlobivé děti tedy ležela na maceše. Když však jednoho dne Jan naschvál rozbil krajáč se smetanou, ze které chtěla macecha udělat sváteční oběd pro celou rodinu, a macecha za to Jana tehdy obvyklým způsobem potrestala, Jan jí začal hrozit, že macechu udá úřadům jako čarodějnici. Marie, která si ještě neuměla dovodit dosah obvinění z čarodějnictví pro svou osobu, se radostně k Janovi přidala. To byla pro macechu poslední kapka, pohár již přetekl.

Jakmile se otec vrátil z lesa, vyložila mu žena situaci. Otec se samozřejmě polekal. Přišel už o jednu ženu, o další přijít nechtěl, v té době byla o dospělé ženy nouze. Viděl, že se mu výchova zcela vymkla z rukou, navíc hrozilo i obvinění manžela ze spoluúčasti na čarodějnictví. Protože šlo o život a v té době neexistovaly ústavy pro narušenou mládež, řešil se problém s nevychovatelnými dětmi jinak. V této situaci se manželé dohodli, že děti nechají v lese a úřadům to už nějak vysvětlí, nejspíš jako ztrátu. Tak se i stalo.

Nápad to byl naivní, protože dřevorubcovy děti se v lese uměly orientovat a nakonec by stejně našly cestu zpátky, i když by to trvalo několik dní. O tom ostatně svědčí konec pohádky, kde se děti domů skutečně vrátily. Manželé však neměli přílišné vzdělání a rozhled, proto zvolili takový způsob zbavení se dětí, který znali ze své chabé praxe. Věděli, že občas bylo nějaké zatoulané dítě roztrháno vlky nebo medvědem.

Děti samozřejmě poněkud bloudily, v tomto bodě je příběh pravdivý. Naneštěstí však našly v lese osamělé obydlí, ve kterém bydlela jedna stařenka. Tato žena byla před lety obviněna z čarodějnictví a hrozilo jí upálení, proto raději zvolila útěk do nejisté samoty před jistou smrtí. Její obydlí bylo samozřejmě chatrné, protože sama si nemohla dovolit postavit si pořádný dům. Navíc dřevo, ze kterého byl domek postaven, bylo už notně staré a počasí a houby vykonaly své dílo, takže místy bylo měkké jako z perníku. Děti znaly příběh této ženy z vyprávění, které slyšely v rodné vsi. Ihned tedy označily ženu za ježibabu a začaly jí škodit tím, že jí naschvál ničily oslabené části obydlí. Nebohá stařenka se sice pokusila bránit svůj majeteček, ale na nezvedené děti neměla sílu, takže spratci nebohou babičku nakonec zabili. Děti však byly dostatečně staré na to, aby jim došlo, že po návratu do vesnice by je čekal soud a poprava, byť se jednalo o ženu obviněnou z čarodějnictví. I v těchto dobách měl hrdelní právo pouze soud, nikoliv nějaké děti. Proto Jan s Marií museli zahladit stopy po svém hrozném činu a vymysleli si naivní příběh, jak je chtěla ježibaba sníst. S tímto příběhem se nakonec vrátili domů.

Doma je však nečekalo radostné vítání od otce, jak praví některé verze této pohádky. Naopak, otec se dal ze samého zoufalství na pití, a časem zemřel pod padlým stromem, který sám pokácel. Macecha se dočkala obvinění z čarodějnictví a byla upálena na hranici. Děti vyrůstaly všelijak, což mělo za následek další zhoršení jejich povahy. Jan byl krátce po dosažení dospělosti popraven za úkladnou vraždu sedláka, který se bránil, když ho Jan chtěl okrást, Marie se živila částečně krádežemi drobného zvířectva, částečně prostitucí. Nakonec skončila také na hranici.

Příběh se však rozšířil i do okolních vesnic, kde lidé neznali povahu dětí a jejich konečný osud, navíc si ho vypravěči ještě trochu přikrášlili. V dnešní době dojemná pohádka však vychází z velice kruté reality, kterou se nám podařilo odhalit teprve nyní.

Původně publikováno na http://www.slhaters.cz