Článek je zde. Pan Kšír doslova napsal:
„Je to opět stát, který podporuje nenávist mezi lidmi, tím že některé podporuje, jiné zase okrádá a jeho kolektivistická schémata jsou založena na pojetí kolektivní viny.“
Jeho nenávist vůči státu je už pověstná. Podívejme se tedy, zda je taková nenávist opravdu nějakou vlastností spojenou se státem, nebo je to obecná lidská vlastnost, která se projevuje bez ohledu na způsob uspořádání lidské společnosti. Optimální by tedy bylo najít nějakou společnost, která nebyla státně uspořádaná, a splňovala ideály anarchokapitalismu. Tedy společnost, ve které lidé uspořádávají své vztahy na základě dobrovolných dohod. V současnosti je to dost obtížné, ale popisy lidského jednání v takovém společenském uspořádání najdeme ve starých textech. Řadu docela detailních příběhů najdeme v Bibli, zejména pak v knize Genesis. Ale totéž lze najít i v Koránu, protože v době Mohameda a jeho územní působnosti ani tam nebyl stát. Samozřejmě nenávist se projevovala i v těch dobách. Ve všech podobách, ve kterých ji známe i dnes. Mezi příbuzenstvem, mezi kmeny, mezi národy. Až na to, že kolektivní vina v těch dobách byla chápána jako něco samozřejmého, co se neřešilo. Kolektivní vina opravdu není atributem (či problémem) státu, ale lidí.
Pan Kšír se mě pokouší zavalit teoretickými traktáty, ve kterých je vylíčeno, že lidi by dokázali uspořádat své vztahy i bez státu. A to včetně policie (ochranky), soudů a podobně. Jasně že by je uspořádali, otázkou je, zda by to bylo lepší než nyní. Já mám za to že nikoliv. Šedivá je však teorie, zelený strom života. Dokud nebudeme mít praktické ukázky (vlastně důkazy) z takového bezstátní prostředí, jedná se jen o jalové plácání. Naštěstí takové ukázky máme – ve výše zmíněných textech.
Smlouvy a dohody. Mohamed vícekrát opakoval, že smlouvy ctí a nabádal i ostatní, že mají smlouvy dodržovat. Jenže ouha. Jakmile získal na síle a hodilo se mu smlouvu porušit, udělal to. A své odpůrce nechal vyvraždit. Samozřejmě k tomu vymyslel nějakou legendu, že na vině je druhá strana, která smlouvu porušila první. Někdy ano, ale z některých situací je zjevně patrné, že se prostě chtěl zbavit odpůrce. Nechával vyvraždit celé kmeny, tedy se jasně opakovaně dopouštěl genocidy.
Porušování smluv najdeme i v Bibli. Jeden z příkladů najdeme v tomto příběhu (Genesis 34). Jednu Jákobovu dceru znásilnil Hivejský kníže Šechem. To je samozřejmě problém, začal se tedy řešit. Jeho otec se vypravil za Jákobem a začal sjednávat podmínky vzájemného soužití. Jákobovi synové si však stanovili podmínku, že se Hivejští muži musí nechat obřezat. Plácli si, stalo se. Jenže Jákobovi synové byli proradní (o proradnosti Jákoba se také můžeme ledacos dočíst o něco dříve) a když Hivejští muži leželi v bolestech, synové je přepadli a vyvraždili. Jákob s tím měl dost velký problém, protože se obával odvety okolních kmenů. Jenže mu to nakonec prošlo. V právním státě by za takový čin byl trest smrti nebo doživotí. Tehdy to skončilo pouze obavou, co na to okolní kmeny.
Podobných příběhů lze nalézt vícero. Uvedu ještě jeden příklad. Židé po odchodu z Egypta procházeli krajinou. Občas si při tom tak trošku zaválčili. Jeden spor najdeme v Numeri 21:21 a dále. Přišli k území Emorejců, poslali k jejich králi posly se žádostí o průchod jeho územím. Je třeba vzít na vědomí, že podle popisu se jednalo o dost početnou skupinu tisíců lidí. Emorejský král však žádost odmítl a vyslal proti Židům armádu. Tak je Židé vyvraždili a území zabrali pro sebe. I z příběhů o obsazování Kanaánu Židy vidíme, že v dané době došlo k plošné genocidě původního obyvatelstva. Scénář obvyklý pro společnosti, které se nesjednotily do větších celků. Genocidy byly v době bezstátí docela časté. Tak nějak přirozeně obvyklé, chce se mi říct. Argument, že i státy se dopouštějí genocidy, nijak nevyvrací skutečnost, že ke genocidám dochází i v tzv. „svobodné“, tedy bezstátní společnosti. Problémem tedy není stát, ale člověk, kterému se podaří shromáždit dostatečnou sílu. Jak vidíme z příběhů Bible i Koránu, žádný stát k páchání rozsáhlých genocid není zapotřebí.
Popis scénáře, jak by se dle mého názoru vyvíjel současný konflikt v podmínkách bez státu. Na jedné straně je skupina, která není příliš oblíbená pro své chování. Na druhé straně také ne příliš oblíbená skupina cizinců. Připadá vám to jako kolektivní vina? Pak vám to připadá naprosto správně. Až v novější době je princip kolektivní viny potlačován – státem. Stát si silou vynucuje, že princip kolektivní viny je chybný a jakékoliv snahy projevů kolektivní viny se pokouší potírat. Byť pan Kšír tvrdí opak.
Můžeme pozorovat, že Romové se pokusili o odvetu – větší skupina napadla dva Ukrajince (například zde). Jen proto, že to jsou Ukrajinci. Zde můžeme pozorovat, že kolektivní vina plně funguje i dnes, byť se ji stát snaží potírat. Berme to jako důkaz, že bez státu by opravdu princip kolektivní viny fungoval v plné parádě a se všemi důsledky. Následně se měla konat v souvislosti s proběhlým incidentem demonstrace. Pořadatelka ji nakonec zrušila, protože se obávala zneužití radikály (například zde). Můžeme se domnívat, že bez státu by se takováto demonstrace nekonala? Podle mého názoru si můžeme být jistí, že by se konala a skončila by konfliktem mezi Romy a Ukrajinci s několika mrtvými. Majorita by přihlížela, protože z jejího pohledu by se tím aspoň částečně vyřešil jiný problém, který zas vnímá majorita. K zásahu bezpečnostních složek majority by došlo až tehdy, pokud by se konflikt rozrostl tak, že by začal ohrožovat i majoritu. Myslí si někdo, že by scénář průběhu konfliktu byl jiný? Pod článkem je otevřená diskuze.
Anarchokapitalističtí apologetové hlásají, že bezpečnost si lidi mohou dobrovolně sjednat prostřednictvím bezpečnostních agentur (fakticky soukromou policií). Dejme tomu, že majorita by měla dohody s několika takovými agenturami. Co Romové? U nich pozorujeme, že fungují na podobném principu jako společnosti ve starověku. Prostě se shromáždí kdo může, vezmou do rukou nějakou zbraň a vypraví se pokud možno ve velké přesile na protivníka. Tedy jsou sami sobě bezpečnostní agenturou. A co Ukrajinci? Podle tohoto článku jsou Ukrajinci organizováni podle jiného modelu. Mají své mafie (klany, samozřejmě ozbrojené), kterým podléhají. Jakožto cizinci nemají moc na výběr mezi bezpečnostními agenturami. Prostě platí si svou mafii a hotovo. Povinně, bez možnosti úniku. Není důvod se domnívat, že by v bezstátí toto fungovalo jinak. Zatímco teď je toto uspořádání ilegální, v bezstátí by bylo zcela otevřené. Lze to považovat za problém Ukrajinců a ostatní by zasáhli pouze v případě, že by ukrajinská mafie začala vystrkovat růžky mimo svou komunitu. Stát je povinen zasáhnout i v případě, že si komunita řeší nějaký konflikt uvnitř sebe.
Jak by mohl dopadnout střet těchto dvou skupin? Pan Kšír se domnívá, že pár by se jich povraždilo, ostatní by se obrátili na soudy. Jaké soudy? Povaha sporu vylučuje obrátit se na soud, který zastupuje jednu z nesvářených stran. Tedy na soud z majority? Romové mu nevěří (a není důvod se domnívat, že v bezstátí by tomu bylo jinak). Ukrajinci? Povaha mafiánského uspořádání v podstatě vylučuje kontakty se soudy, leda by soud byl nějak zmanipulovaný či uplacený. Můj scénář by tedy dopadl tak, že po dost velkém pogromu (fakticky válce, jako ve starověku) by došlo buďto na nějaké napjaté příměří, nebo by se zbytek jedné skupiny sebral a odtáhl jinam.
Ke každé teorii je nutné udělat nějaké reálné experimenty. Máme popisy z dávné minulosti, které pro účel hodnocení anarchokapitalismu můžeme považovat za experimentální prověření teorie. Dále je třeba namodelovat nějakou častou konfliktní situaci pro dnešní podmínky. Mně z toho vychází, že anarchokapitalismum je nefunkční utopie. Celkem častý konflikt (bitka s nějakým zabitým) by dle mého názoru v bezstátí dopadl katastrofálně. A to opakovaně, v podstatě se stejnými výsledky jako ve starověku.
