Pohádka o Alibabovi a 40 úřednících

Milé děti, žil byl jednou jeden prostý a obyčejný občan, který se rozhodl, že ho baví točit pivo na vesnici pro své sousedy a že neuškodí si takto něco málo přivydělat. Pravda, nebyl to Alibaba, jen obyčejný Jarda,

ale kvůli politické korektnosti mu budeme říkat Alibaba. Co kdyby se někdo z nějaké menšiny urazil, že upřednostňuju česká jména, že?

Náš Alibaba tedy před řadou let pojal úmysl otevřít si výčep ve svém domě. Jak už to v pohádkách chodí, vše je snadné a hrdinové si se vším hravě poradí. A tak náš Alibaba zrekonstruoval svůj obývák, ke kterému musel přistavět dva záchody (jeden pro muže a druhý pro ženy), dále přípravnu pro tlačenku a utopence, které chtěl podávat k pivu. Vedle toho však musel vybudovat stavebně oddělenou část pro loupání cibule, protože tak pravila hygiena. A samozřejmě musel zakoupit bezdotykové baterie na vodu, protože obyčejné pákové byly nevhodné. Také musel postavit nový vchod. Prostě přes to nejel hygienický vlak.

Ale náš Alibaba je odolný, nechal si vyhotovit potřebné projekty a nakonec překonal nástrahy hygieny, hasičů, stavebního úřadu - památkový ústav mohl naštěstí vynechat, protože jeho vesnice není památkově chráněná. Zařídil si tlakové zkoušky odpadů, revizi elektřiny, sehnal si prohlášení o shodě na použité materiály pro rekonstrukci, nechal si změřit hluk ventilátoru a hospodských hostů. Překonal vracení žádostí od úřadů k doplnění a nakonec po roce a půl svou hospodu slavnostně otevřel.

Nebýt obětavých sousedů, kteří mu ve vidině obecní hospody pomohli, mohl umořovat dluh ze stavebních úprav možná dodnes. Ale co, říkal si, hlavně, že bude pohoda a sousedé sem budou chodit.

Uvědomte si, děti, že Alibaba žije na vesnici, tedy nemůže prodávat pivo za stejné ceny, jako mohou ti zlodějští vydřiduši v Praze. Na druhé straně je ve svém, nemusí platit nájem, takže to tak nějak vychází do sice nevelkého, ale příjemného plusu. Cibule mu roste na zahradě a tláču a buřty kupuje u souseda řezníka. Pravda, nakupuje to bez dokladu, ale protože uplatňuje výdaje procentem z příjmů, je to stejně lhostejné. Prostě co neprodá, sní sám s rodinou.

Stát si však usmyslel, že Alibaba má moc jednoduchý život, málo úřednické buzerace a že okrádá stát na daních. Což samozřejmě nemůže být pravda, protože okrádat stát na daních není z definice slova "krádež" možné. No dobře, tak že se tedy dopouští krácení daně - no co, nebudeme přece slovíčkařit, prostý lid lépe rozumí slovu krádež. A tak si stát vymyslel, že bude Alibabu na jeho náklady kontrolovat nepřetržitě, jak se po novu říká: onlajn, zda poctivě přiznává každé prodané pivo a každého buřta.

Alibaba si sedl, začal počítat - a došel k závěru, že ten příjemný plus není až tak velký, aby z toho mohl platit další a další požadavky státu na to, aby mohl dál podnikat se svou hospůdkou a nést riziko vysokých pokut. A tak se na to náš Alibaba hezky z vysoka vysral, hospodu zavřel a pivo začal točit jen zvaným hostům. Že prý si totality užil dost za komoušů a nemá zapotřebí nechat se znovu neustále hlídat.