Chutnala mi vzdycky. Ale uz jem ji nejedl asi 25 let. A kvuli cukrovce bych ji asi uz nikdy nemel jist.

To je ale krásné povídání, krupicovou kaši miluji dodnes, stejný postup, jen kakao místo skořice.

S kvalitním kakaem bych to asi také dal, ale za komoušů prostě v normálním obchodu nebylo...

Musela jsem si k Vám "odskočit", protože krupička je nejen pro mne pohádka mládí. Díky za připomenutí

Odskočit? To zní jako - vyčůrat...

Kasi si obcas delam, davno jsem experimentalne zjistil presne kolik polevkovych lzici krupice do 1/2 litru mleka. To tam dam za studena a pomalu zhrivam za staleho michani. Poridil jsem si specialni kastrol se silnym dnem - vysledkem je pokazde perfektni kase. Ani husta, ani ridka.

Já to dělal od oka - podle toho, kolik uvízlo krupiček na vypouklé straně vařečky při míchání. Každopádně jsem zjistil, že rychlorecepty kaši škodí. Později při vaření piva jsem zjistil proč - při určité teplotě se škroby mění v cukry a při tom je spěch nežádoucí. V krupičce sice zcukří málo škrobů, ale i to udělá ze škrobové hmoty chutné jídlo.

Karma. Krupicovou kaši jsem taky miloval. Maminka ji dělala přesně tak jak píšete. Po letech, jsem se k ní chodil učit, jak se co pořádně vaří, protože za a) měl jsem děti, za b) mně vaření bavilo. A tu chuť při čtení článku cítím. Pavlov by ze mně měl radost... Mňam.

Copak krupicova kase,

ale krupicovej nakyp, ale ten jsem si mohl prat jen k narozeninam, protoze byl moc pracnej.

Člověče, já to otevřela ze zvědavosti, co to je za dílo... a vy jste ve mně vyvolal ale naprosto příšernou chuť na poctivou krupičnou kašu! Já snad zítra nakoupím krupici a o víkendu si k tý plotně stoupnu...

Sugestivní, co? Však jsem se taky snažil!

Úplně přesná vzpomínka mé dětství.