Já to dělala taky, ale kapesník jsem jim namočila o jejich jazyk - nasliň si to! No a pak jsem šůrovala:-)))

Fuuuuj. Oslintávat cizí kapesník...

A kruci, zrovna nedávno jsem to udělala a to to dítě ani nebylo moje!

A přesně v ten okamžik jsem zavzpomínala, jak jsem to jako malá taky nesnášela

Je mi to sice líto (no, vlastně to píšu jen jako klišé, abyste se necítila jako úplný vyvrhel), ale nezbývá, než vás exemplárně popravit.

Abyste se z toho nepotento.

Cože?

To opravdu ještě dnes někdo dělá ? V době, kdy se dají nosit v kabelce vlhčené hygienické kapesníčky ? To vidět, tak se asi pobliju za to dítě

To máte těžké, někteří lidé stojí před rozhodnutím, jestli koupit balíček ubrousků nebo krabičku cigaret. Obojí si dovolit nemohou.

svatá pravda! ještě teď po letech se mi dokáže zvednout žaludek.....a svaly v obličeji se stáhnou do šíleného úšklebku....

Fuj, ještě dnes to cítím, a to už je to přes padesát let. A to naše maminka byla tak hodná, že ten kapesník nechávala naslinit nás :-)

To mne minulo. Mne máma třela nasucho. Ty tváře jsem měla červené jako by mi nafackovala.

Musím prohlásit, že v době mého útlého dětství (je mi 55) byla moje maminka natolik moderní, že k pucování dětí kapesník nepoužívala.

Na každý výlet s sebou vždy přibalila malý ručníček a mokrou žínku zabalenou v igelitovém sáčku. Ale prozradím vám, že utírat obličej žínkou, která se půl dne pařila v igelitu, taky není nic moc.

Ode dneška se na to zaměřím a začnu sledovat