Močení ve stoje budiž velebeno a na piedestal stavěno

Kdo má nebo měl doma manželku nebo něco podobného, jistě mi dá za pravdu, že je s nimi někdy pěkné peklo. Mnohé z nich se totiž pokoušejí muže přinutit, aby močili vsedě jako ony.

O problémech mužů při trvalém čůrání vsedě se můžete dočíst například zde. Za zcela zásadní považuji tento argument:

„Muž má močovou trubici dlouhou a vinutou, což při močení vsedě ztěžuje dokonalé vyprázdnění močového měchýře. Takto při letitém močení vsedě u mužů vznikají kameny v měchýři na základě zbytkové moči, v níž, je-li ještě koncentrovaná, vypadávají soli a slučují se do podoby močového kamene.“

Jistě znáte tu fintu s obložením okrajů mísy a podlahy papírem, jejímž cílem je demonstrace ocákaného okolí mísy a tedy chlapovi prokázat, jaké je prase. Což je pravda (ne to prase, ale to ocákání), i když si muž dává pozor a proud směruje do správných míst, stejně se něco málo odrazí od stěn mísy a vylétne k jejím okrajům, nebo dokonce přes ně. Fyzikální zákony ohledně proudění kapalin prostě nijak neočůráte, i kdybyste čůrali ve stoji na hlavě. Nejvážnější dopady na čistotu má však závěrečná fáze, tedy okapání. Při něm není jednoduché neukápnout něco na podlahu.

Další ženské stížnosti se týkají zvednutého prkýnka. Že prý když jde v noci na záchod, dosed na studený porcelán ji probudí. No do prkýnka, pokud ženská nechce mít pokropené prkýnko, tak ho přece zvednu, to dá rozum. Já se musím kvůli nočnímu močení vzbudit ještě před tím, tak ať se budí i žena. Nebo tu nemáme rovnoprávnost?

Nejhorší jsou v tomto směru militantní genderfašofeministky. Ty se pokoušejí muže otevřeně utlačovat a nutit je k čůrání vsedě snad i zákonem (například zde nebo zde). A pokud to nejde protlačit do zákona, snaží se vymýšlet vše možné i nemožné, aby chlapům čůrání ve stoje komplikovaly.

Tak i moje žena vznesla požadavek, že bych měl přestat znečišťovat kapénkami záchod a při čůrání si sedat. Tento požadavek jsem naprosto rázně zamítl. O močové kameny opravdu v žádném případě nestojím. To si raději postojím. Ale protože jsem člověk přemýšlivý a o fyzice vím minimálně to, že spolehlivě funguje, začal jsem ženě vysvětlovat, že při jejím způsobu čůrání si nutně pokapénkuje zadek. „Ne, to přece není možné,“ pokusila se chabě argumentovat. Začal jsem jí tedy předkládat fyzikální vzorečky, jak proud moči, kterou vypouští, se stejně odráží od stěn a lítá uvnitř mísy. Při pokusu spočítat, kolik moči se jí takto přichytí na zadek, jsme to vzdali. Jednak mé znalosti fyziky až tak dobré přece jen nejsou, jednak to žena stejně nepobírala. Viděla jen ten svůj úklid potřísněného okolí záchoda.

Už už to nabíralo neblahý směr, namaloval jsem jí tedy obrázek rozstřikujícího se proudu moči a doporučil, ať si dá sama nějaký papír na zadek a zkontroluje si výsledek po svém čůrání. Od té doby mi dala pokoj. A jednou jsem jí dokonce nachytal při experimentu čůrat ve stoje. A takto opět mužská logika zvítězila nad tou ženskou. Prostě je lepší občas umýt podlahu, než si pořád oplachovat zadek. Jednoduchá logika.