Samozřejmě nemám na mysli (ani v jednom případě) krátkodobou a podmíněnou výpomoc, jejímž smyslem je to, aby se člověk mohl po nějakém pádu opět postavit na vlastní nohy.
Mám na mysli ty, kteří si na čerpání sociálních dávek nebo dotací založí trvalý zdroj obživy.
V případě profesionálních pobíračů sociálních dávek se zažil pojem nepřizpůsobivý. Pojem je z politicky korektního slovníku, pokud se někdo stydí nazvat takového člověka pravým jménem: parazit. Přitom ten parazit je až náramně přizpůsobivý - když hlupáci dávají, proč by nebral? Má to logiku a je to velmi pragmatické. Je to však nepříjemné těm, kteří parazitovi přispívají podílem ze své vlastní práce.
A co čerpači dotací? Pokud si někdo založí na čerpání dotací svou živnost a počítá s tím, že přísun dotací bude dlouhodobý, je to tuplovaný parazit. Zatímco sociální parazit aspoň nikde moc neškodí (pokud si nepřivydělává kriminální činností) a nezabírá pracovní místa schopnějším, dotační parazit naopak deformuje tržní prostředí a zabírá místo na trhnu, na kterém vlastně nemá co pohledávat. Navíc podnikatel bez dotací platí ze svých daní zcela nedobrovolně svou konkurenci, která ho tlačí ke dnu. Dost zvrhlé, že? Výsledkem je pak frustrace (v horším případě i krach) těch, kteří na dotace nedosáhnou (nemají potřebné kamarády, případně dostatečně silný žaludek na okrádání ostatních) a vyšší ceny. Podívejte se například na jídelní lístek zadotovaného Čapího hnízda - já z těch cen málem omdlel.
Za nejzrůdnější dotaci, o které jsem slyšel, považuji placení vlastníkovi polí za to, že na poli nic nevypěstuje. Maximálně občas poseče ten plevel, který mu na poli roste.
Co s tím? Já nevím - není v mé moci se takovýchto parazitů zbavit, ani věc nějak významně ovlivnit. Tak je aspoň veřejně nazývám pravým jménem, ať se kvůli tomu třeba vzteknou. :-)
