Peklo základního nepodmíněného příjmu

Sociální inženýři zase vymýšlejí "humánní" způsoby, jak dostat lidi do nějaké katastrofy. A skrývají to za dobré úmysly. Znáte to o tom dláždění cesty do pekel, že?

Jistě jste už aspoň zaslechli, o co jde. Občas to zde opráší nějaký bloger, naposledy například tento. Pokud stále tápete, zkuste tento odkaz. Zkrátka, myšlenkou je, že se velmi zjednoduší a tedy i zlevní celý sociální systém (včetně důchodů!) a spolu s tím zásadním způsobem poklesne i potřeba úředních stavů - kdo četl Zákony profesora Parkinsona, ví, že se jedná o pouhé zbožné přání, které nemá s realitou nic společného.

Fakticky se jedná jen o další pokus, jak se dobabrat ke komunismu a zotročení lidí. Násilím se to nezdařilo, tak sociální inženýři zkoušejí jiný způsob, jak krafat lidem do života (závislost na státních dávkách je forma vazalství, rozhodně zapomeňte na sliby, že vás taková dávka osvobodí). A tak mysleli a mysleli, až vymysleli hovadinu ze všech hovadin nejhovadinovatější. A to, že každý bude mít od státu nárok na nějaký nepodmíněný příjem pro holé přežití, bez ohledu na jakoukoliv snahu. Komunisti alespoň předpokládali, že lidé budou pracovat dobrovolně. A když ne, dojde k donucování. Neokomunisti už jen doufají, že bude dobrovolně pracovat (příjmová stránka celé této srandy) takové množství lidí, které bude schopno uživit ten nepracující zbytek (výdajová stránka). Výdajovou stránku mají načrtnutou skvěle. Nikde jsem však neviděl solidně podloženou příjmovou stránku celé věci, která by počítala s charakteristikou vlastností lidí: s leností.

Když už jsem zmínil ten komunismus, četli jste si Marxův Kapitál? Já ano. První část je bezva, na ní jsem pochopil (ještě za komoušů) podstatu fungování trhu. Druhá část, kde Marx zabředává do socialismu, je nebetyčný blábol. Zůstaňme tedy u první části a pokusme se pochopit, co takový nepodmíněný příjem udělá s trhem. Zkusím nastínit jeden z možných temných scénářů dalšího vývoje. Lze vymyslet i jiné, pochybuji však, že se najde nějaký - z dlouhodobého hlediska - radostný a rozjásaný scénář.

Jistě mnozí z vás uznají, že nemalá část lidí chodí do práce prostě proto, že se potřebují nějak uživit a na sociální dávky buďto nedosáhnou, nebo se stydí jít touto cestou. Nepodmíněný příjem tuto bariéru boří. Na nějaké minimum pro přežití dosáhnou všichni a nebude se za co stydět. Sociální inženýři však z nějakého podivného důvodu věří tomu, že pracující lidé budou nadále pracovat jako doposud, ale budou mít za zadkem polštářek nepodmíněného příjmu pro situaci, že se něco nepovede. Takže popeláři dál budou nadšeně vyvážet smradlavé popelnice, manažeři sociálních zařízení budou dál radostně uklízet veřejné záchodky, další budou dál radostně otročit u pokladny v hypermarketech atp. Že takové práce nahradí stroje? Inu, tak daleko ještě ani zbla nejsme.

Počítá se, že při rovnoměrném rozdělení výdajů sociálního zabezpečení ve výši současného rozpočtu by mohl činit nepodmíněný příjem přibližně 4000 na hlavu a měsíc (dle MPSV byly sociální výdaje za rok 2015 ve výši cca 489 miliard Kč, tedy děleno 12 měsíci a počtem obyvatel vyjde přibližně zmíněná částka). Dejme tomu, že mám ty 4000 jisté, začnu tedy počítat, co dál. Předpokládejme dále, že zavedení nepodmíněného příjmu nezpůsobí skokový pohyb cen (osobně si myslím, že v horizontu několika měsíců, případně málo let, způsobí inflační spirálu, ale to jen zhorší všechny scénáře).

Padá omezení, že bych o dávku přišel, pokud budu dál pracovat. Mohu tedy ve svém úsilí zvolnit a udělat si třeba o den déle volna. Bezva. Jenže ouha - udělám tak méně práce, tedy zaplatím méně daní a tedy také přispěju méně na nepodmíněné přerozdělování. To je ještě ta lepší varianta...

Dejme tomu, že umím počítat, nejsem naprostá lemra a budu chtít dál pracovat jen když budu mít chuť, protože své minimum mám jisté a skromně žít umím, je-li třeba. 4 tisíce rozhodně nestačí na samostatné bydlení v solidním bytě. Zejména ne v Praze. Ale pokud se rozhodnu, že v práci velmi polevím, aniž bych musel řešit šarády se sociálním úřadem, mohu se v klidu vystěhovat do nějaké levnější lokality. A sdružím se s několika podobně založenými kamarády, abychom utáhli náklady na bydlení. Ve výsledku mi tedy ještě nějaké peníze z těch 4000 zbydou na nějaké ošacení a trochu jídla. Přičemž nemusíme řešit, kde vezmeme na sociální a zdravotní pojištění a daně.

Co budeme jíst? Kupovat hotový chleba je drahé. Koupíme mlýnek a obilí, nameleme si mouku a chleba si upečeme. Čas na to máme. Nebo ani to obilí kupovat nebudeme, ale raději ho směníme za nějakou protislužbu. Pekařovi odnaproti klesnou tržby a v důsledku klesne počet pekařů z každých 10 na 9 (kupříkladu). Ten jeden pekař se k nám přidá. Jenže ouha, ten jeden pekař z deseti přestane do systému dávat a bude už jen brát. A chleba nebude péct na kšeft (tedy zatížený daní), ale jen pro své přátele, směnou za něco jiného, protože základní příjem nebude stačit na všechny jeho výdaje a práce pro pekaře už nebude. A podobně tomu bude v dalších oborech. Protože klesne počet lidí, kteří něco vytvářejí, vzrostou jejich odvody, abych já měl stále své 4 tisíce. Jenže při zvýšených odvodech si další lidé spočítají, že dál se jim už pracovat nevyplatí a přidají se k nám. Také se k nám přidají někteří drobní živnostníci, které prostě unaví státní buzerace v podobě kontrolních hlášení a EET ve spojení s povinností platit sociální odvody, i když nejsou příjmy. Což těm zbývajícím pracujícím zvedne odvody a spirála vedoucí do pekel je roztočená. Tím je i vysvětlený princip, proč obilí jednoduše nekoupíme, ale směníme ho - všichni se tak vyhneme vysokému zdanění.

Někdo se však zeptá: proč se takto nechovají lidé už dnes? Oni se tak někteří již zařídili, většinou na venkově. Jen to nevytrubují do světa, přišli by o svůj klid a dávky. A proč se takto nechová velká část městských pobíračů dávek? Protože neumějí počítat a jsou to lemry, které své úsilí napřou raději na vydolování větších dávek, než na směnu obilí za protislužbu a pečení svého chleba. K těmto parazitům z povolání se přidá dlouhá řada parazitů z nutnosti (pracovat budou, ale přesunuti do šedé ekonomiky), které dostane do řádné práce (tedy spojené s odvody státu) pouze kolaps nepodmíněného příjmu.

Co se s tím pokusí udělat stát? Najme vyšší počet úředníků, kteří budou vystopovávat lidi v šedé ekonomice. A věznice se naplní k prasknutí - což v důsledku vyjde opět dráž, než když parazit zůstane na svobodě. A kdopak to všechno zaplatí? Hádat můžete jen jednou, víc možností není. :)

(šeptyšetpy, řešení tajenky: ti blbci, kteří budou dále pracovat)

---

28.8.2016 11:36: Dodatek pod čarou pro zastánce nepodmíněného příjmu, kteří argumentují tím, že plošné přerozdělování zlevní administrativu. Nebylo by úplně nejlevnější, kdyby mi stát ty peníze z mých příjmů raději vůbec nesebral? Je mi fuk, zda na přímé dani, DPH, spotřební dani, atp.