Jak sem začal vařit pivo

Do piva sem se zamiloval v 18. Přesně. No, abych nekecal, tak plusmínus asi měsíc. Až se mi kvůli tomu táta smál, že to bylo skoro přesně podle zákona. Ale tahle láska mi vydržela nejdýl ze všech.

Od všeho sem se časem odmiloval, ale od piva ne. Protože pivo má všech 5P. Tedy jako ty nejlepší vlastnosti, kterým nikdo nemůže konkurovat. Ani žádná ženská nemůže pivu konkurovat. Snad jen ženská, která taky vaří pivo. Kdo takovou znáte? S takovou se klidně skamarádím. Prostě pivo nežárlí, když si dám jiný, pivo mi nekecá do života, co mám dělat, co nesmím, s kým se můžu a s kým nemůžu kamarádit, do jaký hospody a kdy můžu jít a tak. Já vím, tahle myšlenka je vohraná, ale je to pravda. Klidně na to vsaď boty, pudeš domu bos.

Z jednoho nepodařenýho podnikatelskýho pokusu mi zbyly dvě lednice. Tak na ně koukám, co s nima. Mám je prodat? Ty vole, takovejch peněz si za to dal, a prodám to se ztrátou. A když na ně tak zírám, vzpomněl sem si, že kvůli pivu sem se vlastně rozved. Tedy ne kvůli pivu jako takovýmu, ale proto, že mi žena nechtěla dovolit vařit si pivo doma. Ej, mou lásku životní. Tak sem jí dal kopačky a nazdar. No řekněte kdo z vás chce lemtat ty erurochcanky staráče a gambáče? To si raděj udělám svý pivo doma. Ať se Babiš třeba zvencne, daň ani EET mu z toho prostě nevodvedu.

Jestli ses někdy rozváděl, určitě to znáš. Stres a další vopičárny vokolo, no člověk zapomene i na to nejdůležitější. Na pivo. Ale já si vzpomněl, protože ty dvě plonkový lednice mě trkly do voka. Sice to chvíli trvalo, ale já nikdy nebyl nějakej rychlík, takže je to cajk.

Na co dej pozor, když chceš vařit pivo. Nekupuj si nikdy nic skleněnýho, protože to rozbiješ. Když vaříš pivo, samozřejmě při tom taky pivo piješ. Ideálně pivo, který si uvařil před tím. Ale když vaříš první pivo, musíš si holt koupit lahváče. A tak se mi stalo, že sem rozbil svůj první skleněnej cukroměr hned na začátku. Tedy potom, co sem změřil cukernatost sladiny. Prostě na pivu nešetři, pivo za to stojí a kup si něco, co se nedá snadno rozbít. Tedy ne manželku, ta se rozbije snadno. A sama, ani k tomu nemusíš nijak přispívat. Na ní tedy šetřit můžeš a takto ušetřený peníz pak můžeš použít na zvelebení domácího pivovárku.

Nejhorší sou kvasinky. S nima se musíš mazlit, sladce jim šeptat, podstrojovat jim - to je jediná věc na pivu, které je horší jak ženská. Jen se na ně ošklivě podíváš, a svině přestanou kvasit. A zkazej ti celý pivo. A tedy i život. Ale když se zkazej, můžeš jít a koupit jiný. To s manželkou nejde, protože ta tě pak zmlátí. Takže kvasinky vlastně nejsou až tak nejhorší, jak někdo občas říká.

Až mi pivo dozraje, pak na staráče a gambáč budu moct dělat dlouhej nos. Protože skoro všechno musí bejt lepší, než tyhle dvě. Vlastně ne - ještě horší je stella, ale to je vlastně stejnej majitel jako staráč. Ale stellu už nepovažuju za pivo. Tak mě to uráží, že to jako pivo prodávaj. Tak se těšim na to svoje a pak budu mezi kámošema king - konečně...

Poznámka na konec: dle zákona o spotřební dani vzniká každému domovarníku povinnost nahlásit domácí vaření správci spotřební daně (celní úřad), přičemž do 200 litrů za rok se daň neodvádí. Tak na to nezapomeňte, nebo budete mít pakárnu, až vás nějaký uvědomělý (ehm, závistivý) soused práskne. Vaření piva totiž neutajíte, pokud nebydlíte daleko od ostatních lidí :)