Pohádka o Popelce

Věříte tomu, že si Popelka získala prince svou krásou a čistou duší? Tak nevěřte, je to jen zase další překroucená pohádka. Jak to bylo doopravdy...

Pečlivým pátráním v historických análech se zjistilo, že původně to bylo jinak. Princ byl poněkud zadlužený, přesto si chtěl stavět paláce a zvyšovat své sosobní příjmy. A Popelka nebylo žádné děvče, ale normální pan Popelka, podnikající ve stavebnictví. No, vlastně podnikající, to není až tak zcela přesné. Papírově sice měl stavební firmu, ale veškeré zakázky na stavby zadával jiným firmám, které pak udělaly potřebnou práci.

Náš "milý" princ s panem Popelkou uzavřel tajnou dohodu, že vyhlásí výběrové řízení na stavbu paláce a pan Popelka konkurs vyhraje. No a o rozdíl mezi cenou zaplacenou panu Popelkovi a cenou nutnou na skutečné postavení paláce se hezky šábnou. Jak ujednali, tak i udělali.

Jenže, jak už to tak bývá, lež má nohy. A tak utekla a rozšířila se i mezi poddané, kteří nestačili valit bulvy, na co se jejich daně používají - a jméno Popelka se rychle dostalo ve známost. Baby Klepavé se činily. Jenže princ nebyl žádný amatér. Když viděl, že mu začíná téct do bot, honem splašil nějakou mladou slepici, kterou urychleně pojal za manželku a nechal vybubnovat, že toto děvče je Popelka, tak ať lid neblbne a přestane se chystat na defenestraci (tehdy v pravdě oblíbená zábava rozzuřeného lidu).

Ponaučení?

Nevěřte kdejakým pohádkám, které vám princové vyprávějí.